Jan WAŁACH (1884-1979), Marekwica z lesa s heligonkou, 1936 [2014].

Dřevoryt, karton, 31 x 23,5 cm (tisk), 42 x 29,5 cm (rozměry listu); pod kompozicí faksimile autora.
Dřevoryt pochází z portfolia Istebna vytištěného v roce 2014 z původních desek.

Jan Wałach se narodil v roce 1884. Pocházel z rodiny beskydských horalů z Istebné. Byl žákem Józefa Mehoffera, Juliana Fałata, Ferdynanda Ruszczyce a Jana Stanisławského. Díky stipendiu Akademie výtvarných umění studoval na soukromé Academie Julien v Paříži a na pařížské Ecole de Beaux Arts v ateliéru francouzského malíře Fernanda Cormona (jeho žáky byli také Henri Marret, Henri Matisse, Henri de Toulouse-Lautrec, Vincent van Gogh). V roce 1911 se vrátil do Istebné. Během první světové války sloužil v rakouské armádě jako malíř a medailér, kreslil mapy, maloval portréty vojáků a obrazy z bojišť, přičemž procestoval se 100. plukem země Cieszynie téměř celý karpatský oblouk. Po válce byl vyznamenán Zlatým záslužným křížem s korunou za statečnost. Debutoval výstavou kreseb v roce 1904 v Minsku. "Objevil" ho a systematicky propagoval jeho dlouholetý mecenáš Jerzy Warchałowski, později vystavoval svá díla na společných výstavách v Krakově, Katovicích a Varšavě. Po druhé světové válce nadále žil a tvořil v Istebné. Tvořil až do svých 95 let, zemřel v roce 1979. Tvorba Jana Wałacha je blízká tradici naturalismu, která se rozvíjela od poloviny 19. století. Vyznačuje se snahou pečlivě zobrazit pozorovanou skutečnost, ale bez snahy ukázat temné stránky života - celek je harmonický, plný klidu a rovnováhy mezi přírodou a prací. Rodné Slezské Beskydy byly pro umělce zdrojem inspirace, z níž čerpal naplno - krajinu, kulturu, zvyky, lidi a reálie minulosti zachytil v akvarelech, kresbách, plastikách, kvaších a dřevorytech.

Jan Wałach se narodil v roce 1884, pocházel z rodiny beskydských horalů z Istebné. Byl žákem Józefa Mehoffera, Juliana Fałata, Ferdynanda Ruszczyce a Jana Stanisławského. Díky stipendiu Akademie výtvarných umění studoval na soukromé Academie Julien v Paříži a na pařížské Ecole de Beaux Arts v ateliéru francouzského malíře Fernanda Cormona (mezi jeho žáky patřili také (Henri Marret, Henri Matisse, Henri de Toulouse-Lautrec, Vincent van Gogh). Do Istebné se vrátil v roce 1911. Během první světové války sloužil v rakouské armádě jako malíř a medailér, kreslil mapy, maloval portréty vojáků a obrazy z bojišť, přičemž procestoval se 100. plukem země Cieszynie téměř celý karpatský oblouk. Po válce byl vyznamenán Zlatým záslužným křížem s korunou za statečnost. Debutoval výstavou kreseb v roce 1904 v Minsku. "Objevil" ho a systematicky propagoval jeho dlouholetý mecenáš Jerzy Warchałowski, později vystavoval svá díla na společných výstavách v Krakově, Katovicích a Varšavě. Po druhé světové válce nadále žil a tvořil v Istebné. Tvořil až do svých 95 let, zemřel v roce 1979. Tvorba Jana Wałacha je blízká tradici naturalismu, která se rozvíjela od poloviny 19. století. Vyznačuje se snahou pečlivě zobrazit pozorovanou skutečnost, ale bez snahy ukázat temné stránky života - celek je harmonický, plný klidu a rovnováhy mezi přírodou a prací. Rodné Slezské Beskydy byly pro umělce zdrojem inspirace, z níž čerpal naplno - krajinu, kulturu, zvyky, člověka a realitu zašlých časů zachytil v akvarelu, kresbě, plastice, kvaši a dřevorytu.