Barevná litografie na velinovém papíře Arches. Rozměry 56 x 38 cm
Signováno na desce: Maurice Utrillo V; l.d. tužkou: 247/275
Signováno tužkou Jeanem Fabrisem, potvrzeno jeho razítkem na rubu.
Vydání ověřeno suchou pečetí S.P.A.D.E.M a také suchou pečetí ateliéru Maurice Utrillo.V.
(Jean Fabris, francouzský historik umění a tajemník vdovy po malíři)
V 19. století pracovalo na kopci Montmartre 30 mlýnů, které sloužily různým účelům - mlely obilí i lisovaly úrodu hroznů na víno. Les moulin de Montmartre mlely také vápenec na sádru, kameny nebo cibuli pro parfumerii. V horní části ulice Lepic se nacházelo více než tucet těchto mlýnů. Dnes se zachovaly pouze dva, Blute-fin z roku 1662 a Radet z roku 1717; tyto dva mlýny spojené do jednoho tvoří areál známý jako "Moulin de la Galette".
V roce 1809 mlýny koupila rodina Debray. Galette byla obilná buchta, kterou majitelé prodávali - obvykle se sklenicí mléka. Houska se stala tak slavnou, že po ní bylo pojmenováno místo výroby. V roce 1830 bylo mléko nahrazeno vínem, převážně místním z Montmartru, a Moulin de Galette se změnil v kabaret.
Pařížané navštěvovali Montmartre, aby si užili jednoduchou zábavu v tehdejší venkovské části města. Se sklenkou vína a čerstvým chlebem si mohli odpočinout a zároveň se kochat nádherným panoramatem města a Seiny z kopce.
Maurice Utrillo, rodným jménem Maurice Valadon (1883-1955) - francouzský malíř a grafik, představitel École de Paris.
Byl nemanželským synem malířky a modelky Suzanne Valadonové. V sedmi letech ho adoptoval katalánský umělecký kritik Migueal Utrillo y Molina. Od dětství byl alhokolista, cikánsky se potuloval mezi hospodami na Montmartru a střízlivými komorami a psychiatrickými léčebnami.
V osmnácti letech začal malovat jako součást terapie proti alkoholismu. Do roku 1903 namaloval již stovky pohledů na pařížské předměstí Montmartre. Jeho první obrazy prozrazují vliv Camilla Pissarra a Alfreda Sisleyho (tzv. období Montmagny). V roce 1909 byl jeho obraz zařazen do Podzimního salonu. V této době přestal tvořit v plenéru impresionistickým způsobem a začal malovat podle pohlednic. Soustředil se na zobrazování bílých budov pomocí lepidla, omítky a bílé barvy. V této době vznikly jeho nejvýraznější obrazy. (Tzv. bílé období 1908-14). Další etapa jeho tvorby se vyznačuje jasnými barvami a větším důrazem na linii a novým námětem: ženy jdoucí po ulici viděné zády k divákovi (tzv. cloisonné období 1914-20). Po roce 1920 vytvářel vícebarevné, ale méně umělecky hodnotné obrazy (tzv. barevné období).
V roce 1912 se zúčastnil výstavy francouzského umění v Mnichově. V roce 1913 měl svou první samostatnou výstavu. V roce 1924 byl kvůli postupující alkoholické chorobě uvězněn a pokusil se o sebevraždu. V roce 1928 mu byl udělen Řád čestné legie. V roce 1935 se oženil s Lucií Valore, francouzskou herečkou, která se dříve přátelila s jeho matkou.
Byl mimořádně plodným malířem. Jen během první světové války namaloval 1 200 olejomaleb. Posmrtně vydaný katalog jeho děl uvádí více než 3 500 obrazů. Hlavním tématem jeho děl se stala městská krajina (úzké chudé uličky, pařížské zapadlé čtvrti, šedivé zdi, malá města, provinční kostely). Maloval také portréty a zátiší. Sporadicky se věnoval scénografii: v roce 1926 vytvořil dekorace pro soubor ruských baletů Sergeje Ďagileva, v roce 1948 spolupracoval s pařížskou Komedií opery. Zemřel na zápal plic.
