Rozměry: 58,5 x 46,5 cm (list)
signováno na desce na p.d.: "Picasso
číslováno tužkou na l.d.: "1837/2000".
pod popsanou kompozicí: "Henri DESCHAMPS Grac. Lith MOURLOT IMP.
Stav zachování
Rámováno
Životopis
Španělský malíř, sochař, grafik a keramik, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století. Spolu s Georgesem Braquem patří k zakladatelům malířského směru známého jako kubismus. Pablo již od útlého věku projevoval svůj talent pro malířství a výtvarné umění. Vzdělával se nejprve ve Španělsku, poté v Paříži (1901-1922), kde ho výrazně ovlivnil kontakt s postimpresionisty (včetně Henriho de Toulouse-Lautreca, který měl na jeho tvorbu silný vliv již před rokem 1901). Picassova tvorba z let 1901 až 1904 je označována jako modré období. Jednalo se o díla udržovaná v melancholických barvách, zobrazující náměty a postavy chudých lidí (Život, Starý kytarista, Dvě sestry, Železář). Jeho ateliér se nacházel v ulici La Boetie. Od roku 1904 bydlel v Bateau-Lavoir na ulici Ravignan 13. Po tomto období vstoupila Picassova tvorba do růžového období, zahrnujícího výjevy z cirkusového života (Dívka na bále, Žongléři, Toaleta, Rodina Harlekýnů). Od roku 1907 Picasso pod vlivem Paula Cézanna a iberského a afrického umění začal tvůrčím způsobem experimentovat s geometrizací a zjednodušením formy, což dalo vzniknout kubismu (Avignonské panny, Portrét Gertrudy Steinové). Později, po spolupráci s Georgesem Bracem, vykrystalizovaly principy analytického, hermetického a syntetického kubismu. Za manifest kubismu je považována premiéra scénického díla Průvody na libreto Jeana Cocteaua s hudbou Erika Satieho a Picassovou scénografií. V roce 1917 ji uvedl "Ruský balet" Sergeje Ďagileva. Následující roky se nesly ve znamení neustálého tvůrčího hledání. Když vypukla španělská občanská válka, postavil se na stranu republikánů a v roce 1937 na objednávku španělské republikánské vlády namaloval za 200 000 peset slavnou Guerniku, obraz vystavený ve španělském pavilonu na Světové výstavě v Paříži. Období druhé světové války strávil v Paříži, v roce 1944 vstoupil do francouzské komunistické strany a po válce se angažoval na straně levicového a mírového hnutí. V roce 1946 se přestěhoval na Azurové pobřeží. V roce 1948 se usadil ve Vallauris. V roce 1948 přijel Picasso do Polska, zúčastnil se Světového kongresu intelektuálů za mír ve Vratislavi a navštívil Varšavu, kde věnoval Národní muzeu svou sbírku keramiky, kreseb a barevných tisků. V roce 1950 podepsal Stockholmskou výzvu. V roce 1950 obdržel Mezinárodní Leninovu cenu míru (tehdy nazývanou Stalinova cena)[3]. Ve 40. letech 20. století maloval protiválečné obrazy (Masakr v Koreji, Válka, Mír). Picassovo poválečné období je velmi bohaté, rozmanité a vymyká se klasifikaci.
