Velikost: 47 x 37 cm (s ohledem na paspartu)
1. Królowa (Královna), dole podepsáno a nadepsáno: "Z.Stryjeńska | Kukła Królowa", nahoře nadepsáno: "2".
2. "Parobek", sign. l.d.: "Z.Stryjeńska", napsáno m.d.: "Kukła | Parobek", napsáno p.g.: "9.".
3 Okpiło, sign. l.d.: "Z.Stryjeńska", na rubu napsáno: "Kukła Okpiło", na p.g. napsáno: "7".
4 Král, signováno a dole nadepsáno: "Z.Stryjeńska | Kukła Król", dole nadepsáno: l.g.: "1".
5 Policista, podepsáno l.d.: "Z.Stryjeńska", napsáno l.d.: "Kukła | policant", napsáno l.d.: "11 | vlasy modré a popelavé | (nečitelné)".
6. Dědeček, signováno l.d.: "Z.Stryjeńska", signováno m.d.: "Kukła "Dziadek"", signováno p.g.: "3".
Literatura
srovnej: Zofia Stryjeńska 1891-1976, Národní muzeum v Krakově, říjen 2008-leden 2009, s. 401, VII.9.
Životopis
Jedna z nejvýznamnějších polských umělkyň první poloviny 20. století. Byla manželkou architekta a sochaře Karola Stryjeńského. V roce 1909 začala studovat na ženské malířské škole Marie Niedzielské. V roce 1911 začala v přestrojení za chlapce studovat malířství v Mnichově pod jménem Tadeusz Grzymała (na akademii tehdy nebyly přijímány ženy). Po roce, rozpoznána svými spolužáky, opustila Mnichov a vrátila se do Krakova. V roce 1918 nastoupila do krakovských dílen jako designérka hraček a autorka grafických črt. V letech 1921-1927 žila v Zakopaném, kde její manžel pracoval jako ředitel dřevařské průmyslové školy. Po jejich rozvodu v roce 1927 se přestěhovala do Varšavy. V roce 1938 získala několik zakázek od polského ministerstva zahraničí, mimo jiné na kilim pro japonského císaře Hirohita. Podílela se na výzdobě interiérů polských osobních lodí: "Batory" a "Piłsudski". Vytvořila také fresky v Technickém a průmyslovém muzeu v Krakově (1917), polychromii sálů v Senátorské věži na Wawelu (1917) a výzdobu interiéru Fukierovy vinárny ve Varšavě. Jako členka Sdružení polských umělců Rytmus (od roku 1922) se zúčastnila Mezinárodní výstavy dekorativního umění v Paříži v roce 1925, kde vyzdobila hlavní sál polského pavilonu podle návrhu J. Czajkowského šesti panneaux s výjevy Slavnostního roku v Polsku. Jednotlivé prezentace Stryjeńské se konaly mimo jiné ve varšavské Společnosti pro podporu výtvarného umění (1919, 1926), pařížské Galerii Crillon (1921), londýnském Salonu nového umění (1927), lvovském Muzeu uměleckého průmyslu (1932) a varšavském Institutu umělecké propagandy (1935). V zahraničí vystavovala svá díla na Benátském bienále (1920, 1930, 1932) a na výstavách pořádaných v letech 1927-39 Společností pro propagaci polského umění mezi cizinci. V roce 1929 obdržela velkou zlatou medaili za knižní ilustrace na Všeobecné národní výstavě v Poznani a v roce 1932 získala zlatou medaili na XVIII. benátském bienále. V období největší popularity Stryjeńské distribuovalo její díla ve formě svazků, alb a pohlednic nakladatelství Jakub Mortkowicz, které vydalo mj. knihy "Tańce polskie", "Pascha. Pieśń o Zmartwychwstaniu Pańskim", "Piasts" a "Obrzędy polskie".