50 x 50 cm, rámová malba 54 x 54 cm
Série ženských aktů z cyklu "Na vlnách" evokuje vzpomínky na dovolenou, mořské pláže a zapadající slunce. Těla ženských postav se zviditelňují v kresbách na písku a moři. Existují a zároveň neexistují. Proměnlivá jako příroda. Jsou to otázky o existenci, její stálosti, kráse v pomíjivosti. Zachycení okamžiků, stejně jako dýchání nás každým okamžikem přibližuje k absolutní radosti ze života.
Malina Wieczorek maluje ženy. Tyto akty lze jistě zařadit mezi tzv. konceptuální umění. Postavy žen, které vytváří, se odrážejí jako v benátských zrcadlech a neuvědomují si, jakému zkoumání jsou vystaveny. Umělkyně o nich mluví jako o aktech a tento termín lze použít jak pro tělesnou, tak pro duchovní sféru.
Další autorčina díla: https: //onarte.pl/artysci/malina-wieczorek
Biografie: Miloš K:
Malina Wieczorek studovala na Akademii výtvarných umění v Krakově, kde v roce 1996 získala diplom s vyznamenáním. Diplom v ateliéru interiérového designu u profesorky Barbary Borkowské-Larysz, anex v grafickém designu u profesora Jacka Siwczyńského. Malba v ateliéru Prof. Janusze Tarabuły. Vystavuje od roku 1994. Její díla jsou trvale vystavena v prestižních firemních a soukromých sbírkách po celém světě.
V loňském roce se autorka zúčastnila mimo jiné výstav ve Varšavě, Benátkách, Londýně, Bruselu a Miami a také velkoformátové výstavy na Times Square v New Yorku 4. července.
Prohlášení umělce:
Ženské akty tvořím již několik desetiletí. Pro mě jako malíře nabízejí ženská těla větší paletu k úvahám o pravdě života. Dotýkají se existenciálních otázek, které se týkají nás všech. Fascinuje mě tělo redukované na znak, abstraktní formu, která dává velký prostor pro fantazii a hledání vlastních odpovědí na otázky, co obraz skutečně představuje.
Ženy jsou matky, milenky, ale také pomíjivé světice nebo lidé jdoucí svou vlastní cestou. Možná proto, že jsem sama žena, si dávám právo na určité deformace, zjednodušení. Hledat to, co není vidět. Takovou zkušenost tak trochu na sobě. Ženy už po staletí přispívají do debaty - co se počítá, duše, nebo krása? Co je vlastně krása? Protože každý ji vidí a chápe jinak.
Všichni opakujeme stejný příběh stvoření. Jediné, co můžeme dělat, je snažit se stále hlouběji chápat, kdo jsme. Právě o tom je série "Madony". Moje madony odkazují jak na klasickou ikonografii, tak na identitu spojenou s dávnou místní kulturou. Svatozář z klasických obrazů jsem nahradil šátkem z lidových válečků, někdy je tato svatozář někde na boku, čímž redefinuji způsob jejího zobrazení a kladu si otázku, co ji vlastně buduje. Člověk má dojem, že tyto šablony dráždí tělo, zarývají se do něj a dokonce ho zraňují. Jindy jsou jako květinová louka kolem postav na obraze. Právě tato nejednoznačnost a možnost samostatné interpretace v závislosti na životním okamžiku, vlastní historii, náladě, v níž se divák nachází, je nejzajímavější.
