Wiktor Gajda (1938), MAŁA NOSTALGIA, 1969

nikl, výška: 30 cm, šířka: 30 cm, hloubka: 16 cm

V letech 1956-1962 studoval na Akademii výtvarných umění ve Varšavě a absolvoval Fakultu malířství. V roce 1968 napsala Bożena Kowalska v katalogu výstavy Wiktora Gajdy, že jeho expresivní, násilná, eroticky nasycená malba je "výrazem protestu proti estetizmu [...] postimpresionistické školy, který byl žákovi Artura Nacht-Samborského cizí". Velmi brzy, již v roce 1969, však umělec vystavil své první sochy. Známý publicista Jan Zbigniew Słojewski tehdy v časopise Ty a já ocenil jejich "mimořádnou disciplínu a preciznost". Zároveň se nechal zlákat k úvahám o estetice sochařství: "Má-li se sochat hlava, pak taková, která by byla zároveň skutečná i neskutečná, naturalistická i abstraktní, podobná lidské hlavě, a přece jiná, překypující nějakým vnitřním dynamismem. A právě takové jsou Gajdovy hlavy." (Hamilton, Heads of Wiktor Gajda, "Ty a já" 1969, č. 10).
Charakteristickým rysem tvorby Wiktora Gajdy je silná, téměř karikaturní deformace lidského těla. Nejčastěji sochařsky ztvárňoval hlavy, které jsou, jako v případě "Malé nostalgie", metaforickými obrazy lidských bytostí. Zásadní význam pro vyznění děl mají jejich názvy, někdy humorné až ironické. V názvu jedné z pozdních soch autor použil spojení "ondulace těla". Zdá se, že tento termín se hodí na mnohé Gajdovy realizace a dokonale vyjadřuje typ tvarování sochařské hmoty. Jak sám autor přiznal, humor je jedním z výrazových prvků jeho soch. Zároveň však vysvětlil: "Deformace v mých sochách je jistě výsledkem vzpoury. Sarkastický způsob, jak se vypořádat s lidskou bezmocí tváří v tvář neustálým myšlenkám na pomíjivost." (Nepotřebuji vize jiných lidí. Wiktor Gajda o sobě v rozhovoru s Krystynou Jermanowskou, "Pokaz", s. 23-24).
Vystavená busta je oboustranná. Tvář vytvarovaná na jedné straně byla modelována "klasickým" způsobem při zachování proporcí. Druhá "tvář" je silně deformovaná, nelidská. Celek může být umělcovým příběhem o dvojí povaze člověka a ne nutně malé touze poznat sám sebe. Tyto tváře obrácené opačným směrem do sebe nevidí, a to i přes zrcadlový povrch sochy.