Adam Styka (1890 Kielce-1959 New York), Orientální krajina

olej, karton, 33 × 40 cm
sign. na l. d.: "ADAM/STYKA" (v rámu)

Adam Styka pocházel z rodiny s velkou uměleckou tradicí - byl synem Jana a mladším bratrem Tadeusze Styky. Zpočátku jeho profesní život vůbec neměl být spojen s malířstvím. Přestože Adam projevoval od útlého věku velký zájem o umění, jeho otec Jan měl s Adamem zcela jiné plány. Především výrazně upřednostňoval svého staršího syna Tadeusze, pokud jde o jeho umělecký rozvoj. Jak vzpomíná Wanda Styka, Adamova manželka, "otec říkal, že není třeba tří malířů Styků, a chtěl Adama nasměrovat jinou cestou" (Czesław Czapliński, "The Styka Family Saga", New York 1988, s. 135). Touto cestou mělo být budoucí studium inženýrství. Kolem roku 1907 byl Adam poslán do prestižní katolické školy Passy v belgickém Froyennes, která ho připravovala na studium inženýrství na nejlepších francouzských univerzitách (lit. Andrzej Bińkowski, Bińkowska Maja, Skrodzka Barbara, Su Romain, "Adam Styka, život a dílo", 2015, s. 6.). Tam si naštěstí Adamova velkého výtvarného talentu všiml jeden z jeho učitelů a přemluvil Jana, aby syna poslal studovat malířství. Adam tak začal studovat na École Nationale des Beaux-Arts v Paříži pod vedením francouzského akademického malíře Fernanda Cormona (1855-1924), který maloval portréty, historická a náboženská zobrazení a jehož pobyt v Tunisku vyústil také v obrazy s orientální tematikou. Pravděpodobně právě kontakt s tímto umělcem vzbudil v mladém studentovi fascinaci vzdáleným světem Orientu.
Adamova první cesta do Afriky se pravděpodobně uskutečnila v roce 1909 v rámci stipendia, které obdržel. Další cesty do Alžíru a Tunisu se uskutečnily v roce 1911. Od té doby navštívil Adam Styka exotické africké země mnohokrát a tyto cesty byly nedílnou součástí umělcova života. Styka byl černým kontinentem, jeho obyvateli a krajinou naprosto uchvácen. Od té doby se na plátnech nejmladšího Styky objevovaly sluncem zalité výjevy z kočovného života, karavany, scény u napajedel s velbloudy nebo osly. Orientální obrazy prezentované na výstavách vzbudily široký zájem a obdiv nejen u veřejnosti, ale i u kritiky: "Vejděte do místnosti s obrazy Adama Styka Lidé Východu a hned se vám zdá, že teplota stoupá, neboť tyto výjevy z Alžíru a Egypta mají tak žhavé barvy, jako by každá z těchto krajin pálila od slunce. (...) Taková ohromující zářivost, barevnost a žár se i na východních obrazech vidí jen zřídka. Jsou to obrazy, které by si neměl nechat ujít žádný milovník energie obsažené ve smyslné kráse." A.Bridle "The Toronto Daily Star", 4 III 1937, citováno podle Cz. Czapliński, "The Styka Family Saga/Sága rodiny Styků", New York 1988, s. 152-153.