Rozměry: 194 x 146 cm
Signováno, datováno a popsáno na zadní straně: | 1974 | A. Lenica".
Původ
soukromá sbírka, Polsko
Vystaveno na
Alfred Lenica - malba, Ústřední kancelář výstav umění Varšava "Zachęta", Varšava, březen 1974
"Chile, Chile...", Galerie Krzysztofory, Krakov, listopad 1974
Alfred Lenica, samostatná výstava, Arsenal, Poznaň, 2002
Alfred Lenica, samostatná výstava, Palác umění, Krakov, 2002
Alfred Lenica - malba, Státní galerie umění, Sopoty, červen-srpen 2004
"Lenica - Matta - Chile, Chile", Národní muzeum v Krakově, červenec-září 2013
Literatura
Alfred Lenica - malba, Ústřední výstavní kancelář umění Varšava "Zachęta", katalog výstavy, Varšava 1974, položka 731
Alfred Lenica, [ed.] Beata Gawrońska-Oramus, Varšava 2014, s. 386
Životopis
Polský malíř, otec Jana Lenicy a Danuty Konwické. Tchán Tadeusze Konwického. Studia zahájil v roce 1922 na právnické a ekonomické fakultě univerzity v Poznani. Současně studoval hudbu na hudební konzervatoři. Svůj zájem o malířství prohloubil studiem na Soukromém institutu výtvarných umění, který vedl Adam Hannytkiewicz. Ve 30. letech 20. století maloval Alfred Lenica figurální obrazy, především zátiší a krajiny, přičemž si za vzor bral kubismus. Na začátku války byla rodina Lenicových vysídlena z Poznaně a odešla do Krakova. Válečné období bylo v malířově kariéře zlomové. Krakovské umělecké prostředí soustředěné kolem Tadeusze Kantora a zejména jeho přátelství s Jerzym Kujawským vedlo k prohloubení malířova zájmu o avantgardu. V roce 1945 se Alfred Lenica vrátil do Poznaně, kde se zapojil do umělecké činnosti. V roce 1947 se stal spoluzakladatelem avantgardní skupiny 4F+R. Po letech pokusů a hledání Lenica stále více směřoval k abstrakci a tašismu. V roce 1948 se zúčastnil První výstavy moderního umění v Krakově, kterou uspořádal Tadeusz Kantor. Vedle hledání a fascinace abstrakcí se Alfred Lenica aktivně účastnil socialistického realistického proudu a na počátku 50. let vytvořil mnoho realistických obrazů. V první polovině 50. let, v období socialistického realismu, Lenica zastavil své tvůrčí experimenty a obrátil se k umělecké doktríně, kterou zavedly politické imperativy. Vzhledem k jeho politickému přesvědčení to pro něj znamenalo návrat k sociálně a politicky angažovaným obrazům, které maloval již ve 30. letech. Tehdy namaloval obrazy jako Mladý Bierut mezi dělníky (1949), Pstrowski a soudruzi, Vstup do strany a Rudý plakát (1950). Pro vlastní potřebu se také snažil kombinovat formální experimenty s ideologicky angažovanými náměty, jako v díle Ztracené dny z roku 1953, v němž použil koláž a monotyp. Od roku 1955 se definitivně vyjasnil malířský styl Alfreda Lenicy, který ho provázel až do smrti. Tento styl byl kombinací taskismu, surrealismu, informelu a kapkovitého stylu. Velkoformátové olejomalby vznikaly technikou, kterou autor již dříve vyvinul (získávání barevné průsvitnosti zespodu postupných vrstev barvy) a kterou později zdokonalil a rozvinul. Lenica s oblibou používal laky a průmyslové barvy. Prezentoval abstraktní malířský styl se surrealisticko-expresionistickým nádechem. Lenica hodně cestoval; na pozvání Organizace spojených národů pobýval na přelomu let 1959/60 v Ženevě, kde v sídle této organizace vytvořil nástěnnou malbu s názvem "Tři živly" (Voda, Oheň a Láska). Udržoval stálý kontakt s domácí uměleckou avantgardou, vystavoval s Krakovskou skupinou, účastnil se většiny plenérů v Osiekach u Koszalina a v roce 1966 se zúčastnil sympozia "Umění v měnícím se světě" v Puławách.
