Eugeniusz Wiszniewski, " Jiný rozměr.
Akryl/plátno 76 x 86 cm.
Eugeniusz Wiszniewski.
Člen Sdružení polských umělců. Vystavuje a prodává své obrazy v Japonsku, Austrálii, Kanadě, Spojených státech a v Evropě, protože po celém světě nachází milovníky realistického umění, a zejména krajiny, v níž kritika nachází rozmanitost plánů, hru barev, světel, polostínů, ale i drsnost borové kůry, strukturu a velikost listů, a dokonce i implicitní síťování jejich žilek. A to lze autorovi těžko upřít, neboť malíř je spolehlivým dokumentátorem vybraných krajin, existujících tady a teď.
Recenzenti, kteří analyzují jeho obrazy, vždy zdůrazňují perfekcionismus jeho techniky. Z jeho pláten vyzařuje jedinečná atmosféra a nálada, díky níž jsou rozpoznatelná na první pohled.
Dějiny umění znají pojmy jako heroická a pastorální krajina, badatelé v této oblasti rozlišují také krajinu fantaskní a dokonce intimní. Umění krajinomalby dosáhlo svého vrcholu, když se objevil nejprve Durer a poté Bruegel, rozkvetlo pod štětci Holanďanů, jako byli van de Velde, Seghers, van Goyen, Hobbes a van Ruisdael, a dobylo svět, když se objevili Poussin, Lorrain, Konstable a Turner, a následně školy celých směrů, jako jsou barbizonisté, impresionisté a polští kapisté. Stručně řečeno, historie krajiny je stejně dlouhá jako pestrá a bez krajiny není ani historie, ani současného umění.
Malováním krajin přidává Wiszniewski svou vlastní kapitolu do věčného, nikdy nekončícího příběhu lidského obrazu světa.
Kritici analyzující Wiszniewského obrazy vždy zdůrazňují perfekcionismus jeho krajin. Realismus těchto pláten v kombinaci se statičností a slavnostností až monumentalitou kompozic, technicky dokonalý realismus, doprovázený jedinečnou atmosférou a náladou, díky které jsou tato plátna na první pohled rozpoznatelná, obrazy, které nelze zaměnit s jinými.
Chvála přírody, obdiv k "věcem, jaké jsou" se stejnou silou jako v krajinách projevuje i v malířových zátiších. Kompozice květin a ovoce, včetně plodů moře a skla třpytícího se odraženým světlem, jasně odkazují k nejdokonalejšímu vzoru, holandským zátiším 17. století, Stejně jako tato malá mistrovská díla jsou i Wiszniewského zátiší malována s ohledem na jeden barevný a světelný tón a stejně jako ona se soustředí na "tichý život" předmětů, jenže ve srovnání s malířovými krajinami zde máme co do činění s opravdovou erupcí barev a téměř barokních forem, takže o "tichém životě" lze mluvit jen těžko.
Malíř, který pracuje v tak klasických žánrech, jako je krajina a zátiší, se zajímá také o kompozici. Vždy se však jedná o promyšlenou kompozici barev a světla, doprovázenou specifickou formou jako výrazovým prostředkem.
Andromenidova teze (5. stol. př. n. l.) "umění není říkat to, co nikdo jiný neřekl, ale mluvit tak, jak to nikdo jiný neumí" - zdá se, že dokonale odpovídá autorovu uměleckému přesvědčení.
Proto sběratelé malířova plátna neustále vyhledávají, neboť v nich lze nalézt nejen lyrickou náladu večerní krajiny, ale také touhu po ideální krajině. Ztracený ráj.
