Název práce: "Box"
Trhaná a potištěná vysekávaná vlnitá lepenka nalepená na 320 g Magnaniho papíru.
Vydáno v nákladu 199 výtisků exemplář 59 ze 199.
17x24 cm
rok 1999
Vpravo dole podpis a letopočet, vlevo číslování
Nerámované dílo ve výborném stavu, CERTIFIKÁT AUTENTICITY.
Jeho tvorba byla od počátku založena na prostoru a konstruktivistické organizaci, což vedlo k dílům s velkou formální přísností, v nichž se kresba, malba a sochařství integrovaly do prostorové dimenze architektonického rozsahu.
V roce 1959 měl první samostatnou výstavu v Galleria Alberti v Brescii a následující rok v Galleria Colonna v Miláně. V roce 1965 se zúčastnil skupinové výstavy La figuration narrative dans l'art contemporain v Paříži. V roce 1967 začal spolupracovat se Studiem Marconi v Miláně a zaměřil se na tvorbu děl, která byla novou interpretací historických avantgard, jako je abstrakcionismus, suprematismus, konstruktivismus a neoplasticismus.
Jeho Architektury ze sedmdesátých let ukazují jeho touhu budovat a zakládat prostor prostřednictvím malby, neboť v ní viděl výrazový prostředek, který může okamžitě realizovat "myšlenku". Jeho díla jsou rozvíjena prostřednictvím znaků a geometrických forem gest, které mu v kombinaci s omezenou škálou barev pomohly vyjádřit konstruktivistický koncept.
Nejprve v roce 1974 a poté v roce 1993 se zúčastnil Bienále v Palazzo della Permanente v Miláně. V roce 1981 byla jeho díla představena na dvou velkých skupinových výstavách: "Linee della ricerca artistica in Italy 1960/1980" v Palazzo delle Esposizioni v Římě a "Il luogo della forma" v Museo di Castelvecchio ve Veroně. V roce 1984 uspořádala Univerzita v Parmě velkou retrospektivu jeho díla a o dva roky později měl samostatné výstavy na Benátském bienále, Milánském trienále a Římském quadriennale.
V roce 1998 měl samostatnou výstavu v Palazzo Reale v Miláně. V následujícím roce proběhla řada významných výstav v Německu: ve Frankfurter Kunstverein ve Frankfurtu, v Bochumském muzeu v Bochumi a v Kulturhistorisches Museum ve Stralsundu. V roce 2000 hostila jeho samostatnou výstavu Bezdomovec milánská Galleria Giò Marconi. V roce 2002 hostila Sheetsovu retrospektivní výstavu Galleria Fumagalli v Bergamu a v roce 2003 vystavoval opět v Galleria Giò Marconi sérii děl nazvanou Danceand Restoration.
Během své kariéry vytvořil řadu soch pro veřejné i soukromé prostory po celé Itálii a od roku 2008 je členem Národní akademie San Luca.
Gianfranco Pardi zemřel 2. února 2012 v Miláně.
V říjnu 2013 byl na umělcovu památku založen Archiv Gianfranca Pardiho, jehož cílem je propagace a šíření jeho díla a pověsti.
Mezi nedávné samostatné výstavy jeho díla patří např: Fondazione Marconi v Miláně (2014), Galerie Balice Hertling v Paříži (2015), sídlo Galerie Cortesi v Luganu (2016) a v Londýně (2017). .
