V roce 1939 Jacques Chapiro z obavy před pronásledováním opustil Paříž a několik let se skrýval a žil v malých francouzských a italských městech. V roce 1945 se umělec vrátil do francouzského hlavního města, otevřel si zde vlastní ateliér a pokračoval ve vystavování. Po válce začal malíř sepisovat své vzpomínky spojené s prostředím La Ruche. Kniha vyšla v roce 1960.
Jacques Chapiro je počítán mezi představitele École de Paris. Umělcova tvorba je nesmírně rozmanitá, často experimentoval se stylistikou svých děl. Jeho rané obrazy odkazují k impresionistickému a fauvistickému hnutí, je v nich patrný vliv Pierra Bonnarda, zatímco jiná díla se zdají být blízká kubistickému stylu. V pozdějším období své tvorby se umělec přiklonil spíše k expresionismu a inspiroval se uměním Chaima Soutina. Jacques Chapiro maloval především portréty, květiny, zátiší, krajiny a žánrové výjevy.
Umělec se věnoval mnoha uměleckým oborům. Během Říjnové revoluce vytvářel propagandistické plakáty, později, jak již bylo zmíněno, vytvářel divadelní dekorace a věnoval se také monumentální malbě (praktikoval techniku fresky).
Jacques Chapiro je umělec, který je známý a oceňovaný po celém světě. Jeho díla se nacházejí v mnoha soukromých i veřejných sbírkách, včetně muzeí v Chicagu, Paříži, Štětíně, Moskvě a Tel Avivu.