Olej, plátno; rozměry: 135 x 90 cm; signováno p.d. Kraupe. Na zadní straně popis autora.
Janina Kraupe-Świderska byla jednou z nejzajímavějších a nejoriginálnějších polských umělkyň druhé poloviny 20. století. V sedmnácti letech (1938) začala studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Krakově. Během druhé světové války pokračovala ve studiu na Kunstgewerbeschule v ateliéru Friedricha Pautsche, kde se seznámila mimo jiné s Tadeuszem Brzozowskim, Tadeuszem Kantorem, Kazimierzem Mikulskim a Mieczysławem Porębskim, s nimiž se spřátelila a umělecky angažovala. V letech 1942-1943 se účastnila Kantorova undergroundového divadla. Po válce pokračovala ve studiu malby na krakovské Akademii u Eugeniusze Eibische a Wacława Taranczewského a na grafickém oddělení v ateliérech Andrzeje Jurkiewicze a Konrada Srzednického.
Od roku 1957 byla Janina Kraupe spojena s 2. krakovskou skupinou, nejvýznamnějším uskupením polské poválečné avantgardy. Ve svých obrazech se autorka do značné míry inspirovala buddhistickou filozofií a vytvářela složité, mnohovrstevnaté, metaforické kompozice složené z prolínajících se forem a symbolů.
