Alfred Lenica (1899 Pabianice - 1977 Varšava), "Strašidelní měšťané", 1935

Původ:
35, Polsko, soukromá sbírka.

Vystaveno na
Alfred Lenica: obrazy, Městská galerie Arsenal, Kulturní centrum Zamek, Galerie ABC, Poznaň, leden-únor 2002; Zámek pomořanských knížat, Štětín, březen-duben 2002; Slezské muzeum v Katovicích, květen-červen 2002; Palác Společnosti přátel výtvarného umění, Krakov, červenec-srpen 2002
Alfred Lenica 1899-1977, Slezské muzeum, Katovice, 1987
Alfred Lenica, CBWA Zachęta, Varšava, říjen 1959

Literatura
Alfred Lenica: Malba, katalog výstavy, ed. Wojciech Makowiecki, Mirosław Pawłowski, Marian Szczepaniak, Městská galerie "Arsenał" v Poznani, Poznaň 2002, s. 46 (il.), s. 148 (seznam vystavených děl)
Alfred Lenica 1899-1977, katalog výstavy, text katalogu a výběr il. Marian Szczepaniak, Slezské muzeum v Katovicích, Katovice 1987, s. 40 (il.), kat. č. 9.
Alfred Lenica, katalog výstavy, CBWA Zachęta, Varšava 1959, s. nlb. (jedna verze skladby "Strašidelní měšťané", č. 22, 25, 67).

Životopis
Polský malíř, otec Jana Lenicy a Danuty Konwické. Tchán Tadeusze Konwického. Studia zahájil v roce 1922 na právnické a ekonomické fakultě univerzity v Poznani. Současně studoval hudbu na hudební konzervatoři. Svůj zájem o malířství prohloubil studiem na Soukromém institutu výtvarných umění, který vedl Adam Hannytkiewicz. Ve 30. letech 20. století maloval Alfred Lenica figurální obrazy, především zátiší a krajiny, přičemž si za vzor bral kubismus. Na začátku války byla rodina Lenicových vysídlena z Poznaně a odešla do Krakova. Válečné období bylo v malířově kariéře zlomové. Krakovské umělecké prostředí soustředěné kolem Tadeusze Kantora a zejména jeho přátelství s Jerzym Kujawským vedlo k prohloubení malířova zájmu o avantgardu. V roce 1945 se Alfred Lenica vrátil do Poznaně, kde se zapojil do umělecké činnosti. V roce 1947 se stal spoluzakladatelem avantgardní skupiny 4F+R. Po letech pokusů a hledání Lenica stále více směřoval k abstrakci a tašismu. V roce 1948 se zúčastnil První výstavy moderního umění v Krakově, kterou uspořádal Tadeusz Kantor. Vedle hledání a fascinace abstrakcí se Alfred Lenica aktivně účastnil socialistického realistického proudu a na počátku 50. let vytvořil mnoho realistických obrazů. V první polovině 50. let, v období socialistického realismu, Lenica zastavil své tvůrčí experimenty a obrátil se k umělecké doktríně, kterou zavedly politické imperativy. Vzhledem k jeho politickému přesvědčení to pro něj znamenalo návrat k sociálně a politicky angažovaným obrazům, které maloval již ve 30. letech. Tehdy namaloval obrazy jako Mladý Bierut mezi dělníky (1949), Pstrowski a soudruzi, Vstup do strany a Rudý plakát (1950). Pro vlastní potřebu se také snažil kombinovat formální experimenty s ideologicky angažovanými náměty, jako v díle Ztracené dny z roku 1953, v němž použil koláž a monotyp. Od roku 1955 se definitivně vyjasnil malířský styl Alfreda Lenicy, který ho provázel až do smrti. Tento styl byl kombinací taskismu, surrealismu, informelu a kapkovitého stylu. Velkoformátové olejomalby vznikaly technikou, kterou autor již dříve vyvinul (získávání barevné průsvitnosti zespodu postupných vrstev barvy) a kterou později zdokonalil a rozvinul. Lenica s oblibou používal laky a průmyslové barvy. Prezentoval abstraktní malířský styl se surrealisticko-expresionistickým nádechem. Lenica hodně cestoval; na pozvání Organizace spojených národů pobýval na přelomu let 1959/60 v Ženevě, kde v sídle této organizace vytvořil nástěnnou malbu s názvem "Tři živly" (Voda, Oheň a Láska). Udržoval stálý kontakt s domácí uměleckou avantgardou, vystavoval s Krakovskou skupinou, účastnil se většiny plenérů v Osiekach u Koszalina a v roce 1966 se zúčastnil sympozia "Umění v měnícím se světě" v Puławách.