Eugeniusz ZAK (1884-1926), Idyla, asi 1920

olej, papír nalepený na kartonu; 48,5 x 66 cm;
Signováno p. d.: Eug. Zak
Již v roce 1902 odjel do Paříže, kde začal studovat na École des Beaux-Arts, a o rok později cestoval po Evropě. Příležitost důkladně studovat v pařížských galeriích mimo jiné Nicolase Poussina nebo Antoina Watteaua, jejich idylické výjevy zasazené do nádherných krajin, stejně jako možnost spatřit na vlastní oči svěží pohledy na Bretaň nebo nádherné krajiny v zemích Středomoří a poznat tamní poklidný, pomalý životní styl, vyústily v řadu idylických krajin. Eugene Zak je považován za jednoho z prvních umělců, kteří se k tomuto tématu ve 20. století vrátili. Ve svých obrazech si libuje v klidu a omezené dynamice. Nejčastěji v nich můžeme vidět milenecké dvojice objímající se v přírodě, matky s dětmi, poutníky rozjímající o vznešenosti přírody.
V roce 1925 napsal americký kritik B. J. Kospoth o Zakově díle následující: "Jeho nejvýraznějším rysem je úžasná dekorativnost. Zakovy obrazy nejsou malovány proto, aby visely v muzeích, ale aby zkrášlily místnosti, v nichž lidé žijí. V přítmí spících bytů jejich zářivé barvy vibrují jako struny harfy. Je v nich něco z freskové techniky starých mistrů."
Nabízený obraz vznikl pravděpodobně kolem roku 1920 a je monochromatičtější verzí díla, které se v současnosti nachází v Národním muzeu v Kielcích (Idyla, olej, plátno;
83,5 x 114,5 cm; signováno l. d.: Eug. Zak)