Rozměry: 91,8 x 65,3 cm
Signováno na l.d.: "Eug. Zak".
na rámu papírová nálepka výstavy Salon des Tuileries v Paříži a poznámky
Původ
soukromá sbírka, Spojené státy
DESA Unicum, prosinec 2021
soukromá sbírka, Polsko
Vystaveno
Salon des Tuileries, Paříž, 1925 (?)
Literatura
Barbara Brus-Malinowska, Eugeniusz Zak 1884-1926, katalog výstavy, Národní muzeum ve Varšavě, Varšava 2004, č. 204, s. 153 (il.).
Maximilien Gauthier, Eugenius Zak, Paříž 1930, il. 11 (nlb.)
Z twórczości Eugeniusza Zaka, "Kurier Poranny" (Nedělní ilustrovaná příloha) 1926, č. 31 (31. ledna), s. 4 (il.).
H. A. Martinie, Eugene Zak (1884-1926), "L'Art et Décoration" 1926, s. 159 (il.).
Max Osborn, Maler Eugen Zak, "Deutsche Kunst und Dekoration" 1924/1925, sv. 55, s. 333 (il.).
fotografie z umělcova archivu v Národním muzeu ve Varšavě, inv. č. 99870.
Životopis
Eugeniusz Zak, jeden z nejvýznamnějších polských malířů první poloviny 20. století, působil především ve Francii, ale také v Polsku a Německu. Je považován za představitele neoklasicismu v malířství. Byl spojen s umělci varšavské skupiny RYTM (založené v roce 1922) a s okruhem École de Paris. V roce 1901 odešel studovat do Paříže, poté do Mnichova a Itálie. V roce 1904 se natrvalo usadil ve francouzské metropoli, kde vystavoval na pařížských salonech: Na podzimním, Nezávislém nebo v Národní společnosti výtvarných umění. Hojně vystavoval také v galeriích v Paříži, New Yorku, Kolíně nad Rýnem nebo Londýně. Jeho tvorba byla zpočátku ovlivněna symbolisty a nabisty z okruhu Maurice Denise. Později se v jeho obrazech objevily rysy neoklasicistní malby, art deco a expresionismu École de Paris. Byl odpůrcem avantgardy, ale v jeho obrazech lze nalézt vlivy transformované vlastní tvůrčí osobností Cézanna nebo Matisse. Nejdůležitějším aspektem jeho tvorby bylo tvořit z fantazie, čerpat z motivů starého umění a dekorativně je přetvářet. Za nejdokonalejší považoval umění rané italské renesance. "Protagonisty Zakových kompozic jsou "svobodní lidé": rybáři, pastýři, ženy s dětmi, také komedianti, tanečníci, kejklíři, tuláci, zobrazovaní někdy v prázdném interiéru, jindy jako obyvatelé Arkádie. Idylické krajiny, které maloval vážně nemocný umělec, odhalovaly charakteristický nesoulad mezi krásou jižní, k člověku přívětivé krajiny a pocitem pomíjivosti."
