39,5 x 26,2cm - olej, papír Stopy po špendlících v rozích.
Na zadní straně, na tzv. podložce, aukční nálepka Christie's z roku 2007; dále na horní liště rámu aukční nálepka Agra-Art z roku 2009.
K obrazu je přiložen posudek Barbary Brus-Malinowské z května 2009.
Motivem rybáře v loďce se malíř zabýval mnohokrát a po celý svůj tvůrčí život. První obrazy s tímto motivem vznikly v Bretani, kterou Zak mnohokrát navštívil a jejíž "primitivní", ale mimořádnými estetickými hodnotami naplněné lidové umění a setkání s prostými lidmi vykonávajícími svou práci, podřízené rytmu přírody, byly umělcovou první tvůrčí inspirací. Při malování rybářů hledal Zak archetypy lidské existence. Mnohé Zakovy kompozice s rybářem či rybáři jsou známy pouze z názvů obrazů vystavovaných od roku 1906 na pařížských salonech, ale i na výstavách v Německu, Londýně a doma. Lidská postava v loďce, skloněná, s rukama dotýkajícíma se vodní hladiny, se objevuje na mnoha Zakových obrazech a kresbách. Lze uvést například několik reprodukcí v katalogu monografické výstavy, která se konala na přelomu let 2003 a 2004 v Národním muzeu ve Varšavě. Patří mezi ně např: Idyla - krajina s rybářem z roku 1914 (kat. č. 67, il. str. 102), Rozchod z roku 1924 (kat. č. 214, il. str. 158), kde se téměř totožně opakuje motiv z Idyly z roku 1914, a akvarel Rybář (asi 1923, kat. č. 164, il. str. 140). (z posudku Barbary Brus-Malinowské)
Eugeniusz Zak (Żak) (Mogilno/Mohylno v bývalé Minské gubernii 1884 - Paříž 1926) prožil dětství v Mogilnu (Mohylno) a (od roku 1892) ve Varšavě. V roce 1902 odešel do Paříže, kde studoval na École des Beaux-Arts u Jeana Léona Gérôma a na Académie Colarossi u Alberta Besnarda. V roce 1903 odcestoval do Itálie a pobýval v Římě, Florencii, Pise a Miláně. Poté odjel do Mnichova, kde šest měsíců studoval u Antona Ažbeho. V roce 1904 se vrátil do Paříže a debutoval na Podzimním salonu. V Paříži zůstal do roku 1914, poté se přestěhoval do Vence a Nice. Léta 1916 až 1921 strávil v Polsku. V roce 1921 odešel do Německa; žil v Bonnu (kde vytvořil polychromie pro vilu architekta F. A. Breuhause) a později v Berlíně. V roce 1923 se vrátil do Paříže. Hojně vystavoval, účastnil se pařížských salonů, výstav v Barceloně (1912), Benátkách (Bienále 1914) a Vídni (1915). Aktivně se účastnil také polského uměleckého života - byl členem polského uměleckého sdružení "Sztuka", vystavoval také s formisty a byl spoluzakladatelem skupiny "Rytm". Byl jedním z nejvýznamnějších polských umělců tzv. pařížské školy. Inspiraci hledal v renesančním umění, v obrazech Cézana a Picassa. Ve svém raném období maloval portréty a vytvářel - inspirován renesančním uměním - sangvinické kresby hlav a bust. Maloval také idealizované výjevy v krajině, lyrické a poeticky laděné, a po roce 1920 figurální kompozice s jednou nebo více postavami pastýřů, tanečníků, harlekýnů v interiérech nebo krajinách. Jeho obrazy jsou prodchnuty jemnou náladou melancholie a snění. Ochablé siluety zobrazovaných postav autor podrobil jakési stylizaci - prodloužil jejich proporce a dal jim pružné, téměř taneční pózy. Tyto obrazy se vyznačují dekorativností, rytmickým, "tančícím" uspořádáním forem, jemnou šerosvitnou modelací a často také texturními efekty.
