Jan Stanisławski (1860 Olszana/Ukrajina - 1907 Krakov), Krajina z Podolí, 1898-1900

olej, plátno, 24,5 × 38,4 cm

Na rubu nálepka z výstavy Společnosti přátel výtvarného umění v Krakově s popisem díla a razítkem: "Výstava k 50. výročí úmrtí Jana Stanislawského, rok 195". Na rubu rovněž inventární nálepka Národního muzea ve Varšavě. Na plátně tužkou nápis: Stanislawského: "mal. Jan Stanislawski"

Vystaveno:
Jan Stanislawski a jeho škola. Výstava k padesátému výročí umělcovy smrti, Společnost přátel výtvarného umění v Krakově, březen-duben 1957.

"Z krajinářů je třeba mluvit především o Stanislawském. Tento kdysi nezaměnitelný básník soumraku, ukrajinských sadů, hrušní a jabloní zářících v šeru bělostí svých kmenů a rozprostírajících pokroucené větve jakoby prosebnýma rukama; tento téměř boecklinovský oživovatel světa vody a rostlin, jak jinak a jak výmluvně uměl dát fyziognomii svým mystickým řadám černých topolů nad vodou a svým moruším; tento odvážlivec, (....); tento mistr celé škály tónů, barev a světel - se zejména v poslední době projevuje jako kapitální syntetik, který neváhá obětovat všechny detaily, aby dosáhl buď epického měřítka a šíře, nebo neuvěřitelně intenzivních světelných jevů, v nichž by mohl soupeřit s Claudiem Monetem, a to navzdory zcela odlišným způsobům, jimiž se oba vyznačují. Syntézou je mimochodem celá Stanislavského tvorba, k mému překvapení! Celá řada drobných obrazů, někdy zdánlivě pouhý zápis určitých detailů a momentů, nezanechává v duši diváka vzpomínku na souhrn jednotlivých dojmů, ale jednotnou vizi, ať už stepního břehu, světelného moře nebo velkého, všeobjímajícího soumraku viditelnosti. To svědčí o Stanislavského schopnosti toho, co by se mělo nazývat pouze symbolizací, tj. vtěsnat do jediného detailu předobraz celé přírody. Tyto malé obrazy jsou velkými okny do přírody."
Z. Przesmycki ("Miriam"), Výtvarné umění, "Chiméra" 1901, č. 1, s. 166-167.