Stanisław Ignacy Witkiewicz (1885 Varšava - 1939 Jeziory v Polesí), Portrét Marie Plucińské, rozené Niklasové, 1919.

uhel a pastel, béžový papír, 57,4 x 48,7 cm (ve světlém rámu)
Signováno a datováno l.g.: T.B.+E/ Ignacy/ Witkiewicz/ 1919


PROVENIENCE:
Vít Wittzek, soukromá sbírka, Varšava

K obrazu je přiložen odborný posudek witkacoložky Dr. Anny Żakiewicz (kurátorka a autorka mnoha výstav a publikací o Witkacym, kurátorka Witkacyho sbírky v Národním muzeu ve Varšavě) z roku 2024.

"Po návratu z Ruska, kde strávil léta první světové války, Witkacy pokračoval v činnosti, kterou tam započal, v tvorbě portrétů uhlím a pastelem. Zpravidla za ně dostával autorské honoráře, ale někdy se portréty odvděčoval za nejrůznější laskavosti - půjčky, pohostinství, lékařskou péči. V letech 1919-1920 portrétoval několik členů rodiny Niklasů, pravděpodobně výměnou za pohostinství v Krakově, v ulici Radziwiłłowska 17, jak vyplývá z umělcova dopisu Emilu Breiterovi ze 4. listopadu 1919. (viz S. I. Witkiewicz, Listy I, ed. T. Pawlak, Varšava 2013, s. 554), v němž jménem Plucińských žádá o zasílání dopisů právě na tuto adresu. Za jednu z dcer Matyldy a Stanisława Niklasových, Marii, se provdal Kazimierz Pluciński, který žil s rodinou své manželky. Na této adrese Witkacy s největší pravděpodobností bydlel i během svých studií na krakovské Akademii výtvarných umění, což víme ze zmínky v jeho dopise Bronisławu Malinovskému (viz S. I. Witkiewicz, Listy do Bronisława Malinowskiego, vyd. E.C. Martinek, Varšava 1981, s. 39). Kazimierz Pluciński (zemřel v roce 1940 v Dachau), byl klasický filolog, v letech 1912-1926 učitel latiny a řečtiny na Gymnáziu Jana Sobieského v Krakově; kromě toho se přátelil s umělci z okruhu Zielony Balonik (Zelený balónek), odtud jeho známost s Witkacym, který k této skupině rovněž patřil.
Portrét Marie Plucińské, rozené Niklasové (1895-1941), namaloval v roce 1919. Witkacy zpracoval poprsí ženy, zejména její tvář, realisticky, v souladu s požadavky a tradicí žánru, zatímco pozadí - opěradlo křesla a stěna s visícím obrazem a fragmentem drapérie - je nakresleno schematicky. Barevnost portrétu je střídmá - je nakreslen převážně uhlím, s úspornými nádechy bílé v pozadí a jemnou růžovou na rtech.
Pozornost upoutá poněkud anachronický účes ženy - nesmírně podobný účesu Witkacyho snoubenky Jadwigy Janczewské, známé z četných fotografií, která v únoru 1914 spáchala sebevraždu. Podobnost se zesnulou milovanou ženou v kombinaci s křehkou krásou modelky a smutkem patrným v její tváři pravděpodobně fascinovala umělce, který portrét označil poznámkou "T.B + E", což svědčí o tom, že původně měl být tradičním, objektivním obrazem (T.B), ale během realizace se Witkacy rozhodl prohloubit jeho psychologickou interpretaci, protože podle Pravidel a předpisů jednočlenné portrétní společnosti "S.1. Witkiewicz", formulovaných v roce 1925, typ E předpokládal právě takovýto předpoklad. V praxi - v této konvenci umělec portrétoval ženy, které ho něčím zaujaly, nebo které se mu prostě líbily." (Citované úryvky pocházejí z odborného posudku Dr. Anny Żakiewiczové).