Tužka, pastelka, papír; 26 x 20 palců p-p 40 x 35 cm
Podpis p. d: F. Starowieyski/ 1681
zarámováno; muzejní sklo
Studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Krakově v ateliéru Wojciecha Weisse a Adama Marczyńského (1949-1952) a poté na Akademii výtvarných umění ve Varšavě v ateliéru Michała Byliny, kde absolvoval v roce 1955. Je znám také pod pseudonymem Jan Byk.
Grafik, malíř a scénograf. Používal bohatou ornamentiku a měl osobitý systém znaků, v němž často vystupoval do popředí motiv míjení. Jeden z "kultovních" současných polských umělců. Je autorem mnoha divadelních a filmových plakátů, např. k filmu J. Kiltyho "Březnové idy" (1968), Krzysztofa Zanussiho "Rodinný život" (1971) a "Iluminace" (1973), T. Różewicze "Bílé manželství", J. Osborna "Portrét Doriana Graye", a také knižní grafiky, např. ilustrací ke knize Stanisława Dygata "Karneval" (1968), scénografických návrhů pro divadla a televizi - od umělecké grafiky až po olejomalby a nástěnné malby.
Vytvořil originální surrealisticko-groteskní styl výtvarného projevu. Jeho dílo se vyznačuje velkou fantazií, rozmachem, smyslností, fascinací lidským tělem a smrtí a precizní technikou.
Byl iniciátorem a realizátorem představení Divadla kresby, při nichž před zraky diváků vznikaly velkoformátové kompozice. Znalec a sběratel umění, především umění 17. století.
Řadu let tvořil střídavě v ateliérech ve Varšavě a v Paříži. Vytvořil více než 300 plakátů a je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů "polské plakátové školy".
Je protagonistou filmu Andrzeje Papuzińského Byk chvály. Hrál také ve filmech Andrzeje Wajdy (Danton) a Krzysztofa Zanussiho (Křišťálová struktura). Zúčastnil se více než 200 výstav doma i v zahraničí, mj: Rakousku, Belgii, Francii, Nizozemsku, Kanadě, Německu, Švýcarsku, USA, Itálii. Jako první Polák měl samostatnou výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku.
