Iwona DEMKO (1974), Vlhká dáma; 2023

Dřevo, sádra, látka, sklo; 20 x 10,5 x 10,5 cm
Signatura datována a popsána na spodní straně: "Vlhká dáma" / miniatura/ Ed. 12/100/ 2023/ Iwona/ Demko
Ed. 11/100

Iwona Demko, jedna z nejvýraznějších osobností polské výtvarné scény. Od roku 2008 působí jako vědecká a didaktická pracovnice na Akademii výtvarných umění v Krakově. V roce 2012 jí byl udělen doktorát výtvarných umění v uměleckém oboru "výtvarné umění". V roce 2016 získala titul doktorky výtvarných umění. Dosud se zúčastnila více než 160 výstav doma i v zahraničí. Své práce představila mimo jiné v Národním muzeu v Poznani, Centru současného umění "Łaźnia" v Gdaňsku, Centru polského sochařství v Orońsku nebo Muzeu současného umění v Krakově. Kurátorka feministických výstav. Iniciátorka a organizátorka "Roku žen na Akademii výtvarných umění". Stipendistka ministra kultury a národního dědictví na pokračování výzkumu prvních studentek Akademie výtvarných umění v Krakově. Vytváří objekty, instalace, site-specific díla, videa, práce v internetovém prostoru.

Poprvé se průvod se sochou Vlhké paní uskutečnil v roce 2014 v rámci samostatné výstavy Iwony Demko v Galerii současného umění Pastula v Porebech Kupienských. Dne 17. srpna 2022 byla socha obklopena desítkou lidí přenesena na horu Ślęża. A 31. srpna 2022 byla Vlhká paní slavnostně přenesena do Galerie Činoherního divadla ve Varšavě. Socha symbolizuje Mokošu - slovanskou bohyni plodnosti, hojnosti, úrody a smyslnosti. Jméno Mokoš pochází z praslovanského kořene "mok-", spojovaného s výrazy vlhký, mokrý. Ten byl také spojen se sanskrtským kořenem 'makhá-', což znamená vznešený, bohatý. Mokoša, známá jako vlhká Matka Země, byla bohyní tkalcovství, plodnosti, úrodnosti, sexuality a materiálního blahobytu. Byla ochránkyní žen. Rolníci uctívali Matku Zemi, známou také jako Svatá Země a Matka vlhká Země. Věřilo se, že je živou bytostí s vědomím a individuálními vlastnostmi. Byla považována za dárkyni a nositelku veškerého života, plodnosti, zdraví a bohatství. Podle písemných pramenů byla Majka Zemlja - Matka bohyně - uctívána až do roku 988. Později byl kult bohyně nahrazen mariánským kultem, což vysvětluje oblibu Marie-matky ve slovanském křesťanství. Podoba sochy byla inspirována vyobrazením volvy z mezolitického křemenného pískovce (Lepenski Vir, 6300-5900 př. n. l., východní Srbsko, nyní v Národním muzeu v Bělehradě) a kostěného amuletu ze Zairu národa Baši z Kivru, kombinovaného s kápí odkazující na mariánský kult. Záměrem happeningů bylo oslavit ženství, zacelit ránu patriarchální kontroly ženské sexuality v oblasti kolektivního vědomí, kulturně, společensky.