olej, karton, 54 x 83,5 cm;
sign. na l.g.: Kramsztyk
Literatura: "Roman Kramsztyk 1885-1942" [monografická výstava], Židovský historický ústav, Galerie současného umění Zachęta, 1997; Renata Piątkowska, "Mezi "Ziemiańskou" a Montparnasse. Roman Kramsztyk", Varšava 2004.
Roman Kramsztyk zahájil své umělecké vzdělání ve Varšavě a pokračoval v Krakově, kde studoval v ateliéru Józefa Mehoffera. Poté se vzdělával v Mnichově a Berlíně. V letech 1910-1914 pobýval v Paříži, kde se nakonec usadil v roce 1922, ale mnohokrát se vracel do Polska, často do Varšavy, kde byl nakonec zabit během pacifikace varšavského ghetta. Během pobytu v zemi se v roce 1917 zúčastnil První výstavy polských expresionistů pořádané ve Společnosti přátel výtvarného umění v Krakově, která byla manifestací tendencí polského avantgardního umění. Dělil svůj čas mezi dvě země a aktivně se zapojoval do uměleckého života ve své vlasti. Roman Kramsztyk se znal s Henrykem Kunou, Leopoldem Gottliebem, Wacławem Borowskim a Władysławem Skoczylasem, kteří spolu s ním vytvořili Sdružení polských umělců Rytmus (Stowarzyszenie Artystów Polskich Rytm), sdružující jak umělce z krakovských uměleckých kruhů, tak ty, kteří emigrovali do Francie a usadili se v Paříži. Proto je Roman Kramsztyk také považován za umělce z okruhu Ecole de Paris. Díky svému pobytu v Paříži se seznámil s dílem francouzských impresionistů, zejména si cenil díla Paula Cézanna. Aktivně působil ve sdružení Rytmus a reprezentoval klasický proud v polské avantgardě 20. let 20. století.
Nabízená malba v sobě spojuje obě tendence, tedy klasický námět - zátiší - a odkazy na inspiraci Cézannovým dílem.
Renata Piątkowska píše: "Kramsztyk jistě 'pilně' studoval přírodu, ale se stejným zápalem studoval a obdivoval i díla samotného Cézanna. Z této fascinace vznikla řada zátiší, která patří k nejzajímavějším dílům umělcovy tvorby. Wacław Husarski toto období dokonce nazval "Epopejí zátiší". O tom, jak silný byl Kramsztykův zájem o tento motiv, svědčí skutečnost, že se v roce 1913 rozhodl na Podzimním salonu vystavovat pouze zátiší. (...) Zátiší s přirozenou svobodou výstavby kompozice, formy a barvy umožňuje malíři cvičit oko a ruku, donekonečna zkoušet nejrůznější variabilní aranžmá. Jeho "tichý život" je spojencem umělců, kteří mohou donekonečna zkoumat vzájemné vztahy těles a barev. Možná, že Kramsztyk přistupoval ke svým zátiším jako ke cvičení, zejména proto, že v jeho pozdějších dílech se námět téměř vytrácí nebo se stává jedním z prvků obrazu, jako například v dílech Gurmán, Básník nebo Věštec. V kompozici, barevnosti, formě i motivu Kramsztykových zátiší nacházíme inspiraci a vzor převzatý z Cézannových děl" (s. 81-82).
