WYSPIAŃSKI Stanisław (1869-1907), (Návrh interiéru jídelny pro Tadeusze Żeleńského?).

(Návrh interiéru jídelny pro Tadeusze Żeleńského?).

Papír, dvakrát podepsán tužkou s vázaným monogramem a datován p.d.: "SW 1905". Rozměry: 40,1 x 21 cm (v rámu za sklem: 49 x 30 cm).
Nabízená kresba se velmi podobá návrhu nábytku (včetně příborníku), který Tadeusz Żeleński vytvořil v roce 1904 (zdroj: fotografie ze sbírek Národního muzea: https://zbiory.mnk.pl/pl/wyniki-wyszukiwania/katalog/382120). (Identifikace s laskavým svolením P. Bartłomieje Bujase). Dílo se skládá ze dvou slepených kusů papíru (hladkého a pergamenového). Na slepené ploše je tmavší odstín. Návrh zobrazuje nákresy (projekce) nábytku (kování) a výpočty velikosti skříní, stolu, kredence atd. Oba Wyspiańského podpisy jsou na opačných stranách kresby. Na zadní straně jsou razítka Jana Sas Zubrzyckého a nápis pastelkou a tužkou: "Wyspiańského s jeho podpisem 1905".
Životopis
Dramatik, básník, malíř a divadelní reformátor. V letech 1884-85 a 1887-95 studoval na Škole výtvarných umění v Krakově (byl mj. žákem a spolupracovníkem Jana Matejky) a na Jagellonské univerzitě. V letech 1890-94 pobýval v zahraničí, především v Paříži, kde byl ovlivněn uměním Paula Gauguina, nacistů a japonského dřevorytu. V letech 1898-98 byl vedoucím grafiky krakovského časopisu Życie. V letech 1898-1905 působil mimo jiné jako kulisák v krakovském divadle. V roce 1906 se stal docentem na krakovské škole výtvarných umění. Od roku 1897 byl členem Umělecké společnosti. Oblíbenou technikou Stanisława Wyspiańského byl pastel. Zabýval se také grafikou (mj. ilustracemi k Iliadě, vinětami a maketami pro krakovský týdeník Życie a vlastními publikovanými dramaty). Důležité místo v jeho tvorbě, která začala spoluprací s Janem Matejkou a Józefem Mehofferem na polychromii kostela Panny Marie, zaujímaly návrhy vitráží a interiérové polychromie: například pro františkánský kostel v Krakově 1897-1905, katedrálu ve Lvově 1892-94 a katedrálu na Wawelu 1900-02 (nedokončeno). Ve Wyspiańského umělecké tvorbě převažovaly portréty, v nichž reprezentoval expresionismus (např. portréty Kazimierze Lewandowského a Lucjana Rydla 1898), a krajinomalba (např. série pohledů na Kopiec Kościuszki 1904-05). Wyspiański vytvářel scénografie k vlastním divadelním hrám, návrhy na výzdobu interiérů (např. Lékařského spolku v Krakově), nábytku a tkanin a také architektonické projekty. Byl jedním ze zakladatelů programu a praxe tzv. užitého umění v Polsku a reformátorem knižní grafiky. V jeho stylu se projevuje jak trvalý vliv Matejky, tak živé vazby na secesi (dekorativnost, charakteristické pružné a rozmarné linie, květinová stylizace) a vliv impresionismu. 9358/1